"Právě jsem se vrátil z Hradu ..."

Tedy ne ani tak z hradu jako z pastviny... Doubrafka šla zkontrolovat činnost sudokopytníků na pastvině a případně zkorigovat jejich nezbedné chování. Kozy a kůzlata způsobně okupovaly balíky a rozebíraly je na prvočinitele, kozel Šimon zase ukousal provázek z krmné sítě ... a ovce byly někde v nedohlednu - ideální stav pro potrénování s Fretkou.
Takže hurá na kopec. Fretka běžela napřed (jak jinak ... i když se Doubrafka zdatně odpichovala hůlkou... do kopce se šinula jako slimejš). Situace na kopci byla asi taková: Ovce asi stopadesát metrů daleko, Fretka dvacet metrů před Doubrafkou, krásně našlápnutý flank doprava. Tož tedy uděláme pokus a Fretku nechává schválně běžet - co to udělá. V jednu chvíli Fretka v ďolíku ztratila stádo z očí - změnila směr a šla rovně, směrem kde si pamatovala že ovce jsou. Když se opět vyhoupla, na dohled, už je měla blízko, přímo před sebou, leč rozptýlené velmi po ploše. Zastavila se, posadila se a přemýšlí (Fretčí klasika, zběsilé "tradá" u ní snad ani neznáme). Ohlédla se a na mávnutí hůlkou (ostatně nic jiného se stejně na tu dálku teď nedalo dělat), kdy si Doubrafka už rezignovaně říkala, jak budou ovce rozprášené do všech světových stran, se Fretka otočila a širokým flankem je začala obíhat. Super. Ovečky zaregistrujíc psa se začaly sbíhat do dvou skupin. No co bych povídala. Fretka si vybrala tu bližší a přihnala ji. A pak si tedy ještě úspěšně vyzkoušela, ne už tak daleký, "Look back". 
Fretka je prostě jiná, a myslím že lehké obavy z ještě nepoznaného, jak asi budou vypadat její outruny se rozplývají jako pára nad hrncem. Jen jí do toho Doubrafka nesmí moc kecat! Ale tohle už mají mysllím mezi sebou vyřešené...