Mátové mléko

    Konečně. Jdu si ukořistit první letošní kozí mléko. Kozy jsou v chlívku, pohladím Mátu a dojím do hrnečku. Ostatní kozy jedna po druhé opouštějí stáj a samozřejmě Máta za nima, asi se jim nelíbila moje bojová svítilna :O...běhám kolem chlívku, abych je zahnala zpátky... kromě jedné jsou za chvíli všechny zpátky a já následně kořistím plný hrneček mléka. 
    Jdu zahnat poslední kozu a nastává situace jak z kreslené grotesky - jednu zaženu, druhá uteče. Běhám kolem dokola, svítím baterkou do stáda ovcí, kde se uprchlíci maskují, cmrndám mléko všude možně a do nízkých holinek nabírám čím dál více sněhu. Zuřím. Po chvíli hartusení jsou kozy zavřené a já se ubírám s mrznoucíma nohama a už jen s půlhrnkem mléka do "psí boudy".
    Hrnek pokládám na kuchyňskou linku... no alespoň na ochutnání bude, už se těším - první mléčko z anglonubijskoburské hnědé kozy (:D) . Jdu vysekat zmrzlé nohy z holin a ponožek. Povedlo se, na lopatce vynáším tuny sněhu vysypaného z holinek a posléze jen smutně sleduji jak zbytek mléka mizí v sosáku zlomyslného kelpiího skřítka. Bojím se zařvat - rozbitý keramický hrnek s kozím motivem by mě mrzel mnohem víc, tož dílo bylo "na tajňáka" dokonáno a hrnek se ani nehnul, jen vyprázdnil... očividně chutnalo...