Kdo by to byl řekl...

Před týdnem...
Krásný slunečný den, na pastvině zbytky sněhu. Konečně příležitost  vytáhnout foťák. Ještě pře kurzem pasení stíhám vyfotit Qwerta, Noby a na řadě je Fretka. Vyháníme ovce nahoru na pastvinu, a v očekávání příjezdu klientů posouváme ovce směrem k cestě. Válím se po zemi, klečím a krčím se ve snaze zachytit co nejlepší záběr. Fretka si trénuje po svém a na moje umělecké záměry naprosto kašle. Vidím přijíždět auto, a vystupovat páníčky s pejsky. Fretka to vidí samozřejmě taky.  Mám vymyšleno, že oddělíme pár ofcí, které půjdou trénovat s pesany a zbytek odstrkáme za horizont, aby se dál v klidu pásly. Otočím se k Fretce, která byla se stádem asi padesát metrů ode mě,  že jí poprosím o rozdělení ovcí a uskutečníme můj záměr. Zjišťuji (opět) že moje myšlení je naprosto nepodstatné... Fretka už byla na cestě ke mě se skupinou ovcí velikostně vhodnou pro psí začátečníky. No, nemám co říci. Zbytek ovcí se po chvíli v pudu sebezáchovy sám začal přesouvat za horizont... aby na ně náhodou také nepřišla řada.
Náhoda?

Dnes...
Každovíkendový dopolední rituál obvykle vypadá takto - zavřít kozy do chlívka, přihnat ovce, prostrkat skrz branku pět až deset tréninkových ovcí - ty vyhnat nahoru na pastvinu. Zbytek zůstává doma v ohradě.
Dnes to zpočátku vypadá stejně. Vlezeme s Fretkou do ohrady. Fretka se zamračí na kozy u krmelce, které okamžitě a poslušně nakráčí do chlívka, kde je zavírám. Mezitím Fretka přihání ovce a já jdu k brance, kde očekávám že vypustím několik jedinců přihnaného stáda ven z ohrady, rychle zavřu a zavalím branku celou svou vahou, aby neutekly i další, zavolám Fretku, která proleze skrz zbylé ovce, propasíruje se skulinou z ohrady ven a tréninkové ofce odvedeme na pastvinu.
Ovšem očekávání je jedna věc, praxe jiná. Otáčím se ve chvíli kdy Fretka místo fetche rovnou k brance tlačí ofce asi dvacet metrů od ní ke plotu a roztahuje je do stran. Nelibě koukám co vyvádí a při významném nádechu, kdy chci vyjádřit svůj nesouhlas vidím že... Ofce se rozdělují a k brance si to mířila skupina šesti ovcí... Bohužel můj významný nádech donutil Fretku aby se na mě podívala a tím ztratila na okamžik koncentraci. V tom pohledu na mě vrženém bylo mnohé... nevyrušuj! ale především významné konstatování že jako vývojově nižší živočišný druh jí do toho nemám co kecat. Povel "Look Back" mi zamrzá v hrdle. V tomto krátkém okamžiku se ofce obracejí ke stádu a snaží se připojit zpátky - stačí pár skoků a čtyři  jsou "včudu", dvě ještě stačila Fretka zablokovat a obrátit k brance, několika bočními úkroky si oddělí další dvě ovce a celou čtyřku tlačí ke mě. Pokrčím rameny a říkám že je jich málo, ať tedy, když je tak chytrá, ještě jednu nebo dvě přihodí... Fretka významně nadhodila obočí, popochází kousek zpátky, jedním okem hlídajíc oddělenou čtyřku, druhým připlácne ovce opět ke plotu a jednu odstřihává. Vzápětí celou tréninkovou pětku provádí skrz branku ven a odchází s ní nahoru na pastvinu. S otevřenými ústy, neschopna logického vysvětlení přemýšlím svou naprosto vydutěnou hlavou co je tohle za mimozemšťana... Štípněte mě někdo, ať alespoň zavřu tu branku...