Jak si Yorka vysloužila další metál.

Je období očekávání kůzlat přicházejících na svět. Už více než týden prohlížíme kozám zadky, jestli už náhodou "něco" a ono zatím nic. Stejně tak i dnes před vyhnáním stáda na pastvu. Žádné známky blížícího se porodu - žádná panika. Po vypuštění z ohrady se kozy spokojeně usídlily na balících senáže a ovce odkráčely do dáli. Prostě klasika.
Po zhruba dvou hodinách se jde s Yorkou zahánět.
Kozy sídlí stále na balících, takže cesta domů je krátká a rychlá. A posléze Yorka běží na náhorní plošinu pro ofce. Čekáme, čekáme dlouho. Ovce asi byly úplně nejdál co mohly být a podle toho také trvala zpáteční cesta. Doubrafka měla pěknou pauzičku, akorát na cigáro ... jenže nehulí, tak se jenom ukrutně nudila.
Když se ofce konečně zjevily na kopci, jen pomalu zkráčely dolů do ohrady, žádný čilý krok, ale jen co noha nohu mine. A Yorka nikde ... i když chodí dost daleko za nimi, nikdy ne až tak daleko, aby nedohlédla na správné parkování... Proto ten ležérní pohyb ofcí!
Asi se něco stalo, vrtá Doubrafce. A když se po chvilce čekání rozhodne, že se půjde podívat kde se Yori fláká, najednou se na horizontu vynořila ubrečená koza...
A sakra ... obava že kozička - a ještě k tomu prvnička nečekaně porodila se naplňuje. Bůchví co jí to napadlo, odejít od stáda a od stáje ... asi byla vykulená co se jí to děje. A kůzle je někde včudu ... v lepším případě někde na pastvině, v horším případě - v liščím doupěti...
Předpoklad že Yorka je zapíchnutá u kůzlete a proto se zdržela zdá se býti reálný. Tak mažeme na kopec. Sotva se přehoupneme na náhorní plošinu vídíme Yorku jak poklusává naším směrem, leč je nesvá jaksi, otáčí se, váhá.  A jejda, Yorka to nemá pod kontrolou ... teď se bude půl dne hledat kůzle :O ... pod kontrolu to měla ...   sotva proběhl oční kontakt mezi Yorkou a Doubrafkou, Yorka se otáčí a běží a běží a běží (vypadá to jako by ji popadl amok). Zastavuje až téměř na druhém konci pastviny (tam co se parkuje při coursingu). Posílá hypnotizující pohledy "tady, tady, tadýýý!" a když přijdeme blíž je vidět že chvílemi i netrpělivě přešlapuje předníma nohama a snaží se popohnat Doubrafku k rychlejšímu pohybu. A opravdu, v trávě leží přitisknuté kozle. Na první pohled se tvářilo jako mrtvolka, naštestí jen tvářilo, byly to mimikry. Bylo již očištěné od plodových obalů, ještě mokré a připláclé k zemi v obavě, aby je nikdo nesežral. Sotva ho Doubrafka zvedla a strčila pod bundu, začalo ječet o sto šest. Docela se prtě proneslo než došli do stáje, kde bylo posléze dosušeno a podstrčeno zpátky kozí mamce. 
Vše dopadlo dobře, ušatá kozí holčička pije, matka se o něj stará a Doubrafka přišla pozdě do práce :)