Gaučink.

Na gauči si večerní siestu užívají spolu se mnou Noby, Yori a Sid(č)ák. Příjemně si rozvaluji svůj OTP (okrasný tukový prstenec) přes celý polštář. To aby mě netlačila matrace. Z hlubokého zahloubání mě vyruší Fretčí dupání. Přivalila si to odkudsi ze dvorka a jakožto nastávající ředitelka zeměkoule začala obhlížet kde hlavu složí. Na gauči je ovšem plno.

Polštář je můj, Yori jak uviděla Fretčí čenich vyměřující životní prostor na matraci, převalila se na záda a přední i zadní nohy natáhla co nejvíc mohla, aby zabrala půl gauče. Naopak Noby se schoulila do pevného klubka, hlavu zastrčila pod deku a tvářila se že vlastně vůbec nexistuje. Neboť co neexistuje, nemůže být vystrnaděno. Sid(č)ák chruněl nic zlého netuše. Fretka do něj čuchla, malinko uskočila dozadu a naznačila výzvu ke hře. Sid(č)ák ve své štěněcí prostoduchosti nadšeně  výzvu přijímá a hupká z gauče rovnou za Fretkou. Ta udělá malou otočku a honem skočí na jeho gaučové místo, muhaháááá zasměje se, a Sid(č)áka, který si stále myslí že jde o hru a chce skočit za ní, vyvrčí zpátky na podlahu. Ten ještě jednou zkusí, jestli si to Fretka nerozmyslí a přeci jen si s ním nebude hrát, ale ta už je k němu otočená zády, rozvalená do všech stran a tváří se ignorantně.
Chudák Sid(č)ák, smutně zalezl za kamna a jako pomstu škube volební lístky do evropského parlamentu...