Dobré ráno!

    Jako každý den nás v šest Doubrafka vyžene z postele. Nemohu říci že na mráz, ten přišel až po chvíli. Na trávu, plot, prostě všude se nalepila bílá vrstvička námrazy. A za další chvíli přišla vlna teplého vzduchu. Mlha je jako v ranci.
    Když asi po půl hodině Doubrafka otevřela podruhé oči a šla zkontrolovat, jestli jsme na dvorku všichni, nová obyvatelka "Psí boudy" Nobi se prosmekla dovnitř a uvelebila se na gauči, teď ho má celý jen pro sebe. S výrazem "počasí že by psa nevyhnal" zastrčila čumák pod peřinu, a čekala na chvíli, kdy vyrážíme na ranní procházku. Bez pohnutí vydržela být "schovaná" přes celé krmení koní, vypouštění koz na pastvinu a přípravu psí snídaně.
    "Tak jdeme!", je zaveleno. Všichvi se nadšeně vrtíme u dveří, jen Nobi ani ťuk. Lákání ani sladká slovíčka nezabírají. Proto je potupně vytažena z pelechu a odnesena až k brance. Najednou jí vyrostly nohy a jako první mizí na kopci v mlze ... a my všichni za hurá ní! Hon na lišku právě začal.