48 hodin

Ani loudit neumí. Doubrafka rozdává piškoty. Každý dostane kousek a Sid jenom když stojí všema čtyřma na podlaze, takže jich dostane velmi málo, ale nám ostatním to vůbec nevadí, zbyde víc na nás. Bohužel právě si chytrák Sid kousek piškoty nějakým nedopatřením vysloužil, ale už zase zvedá žebrající nožku, pak druhou a už zase balancuje na zadních ... trochu ztratil rovnováhu... a po chvíli s důležitým výrazem, "to byl nějaký cizí pejsek co se převrátil do misky s vodou", dělá že pije. Jenom nechápu, který cizí pes to byl, když tu jsme jenom my a jenom Sidovi teče voda z  uší ...
Na procházce se chová dosti sebevědomě. Obzvláště když zahlédne ovce - nevidí, neslyší. To pak Doubrafka běhá po celé pastvině a snaží se ho ulovit. 
Následkem této nežádoucí aktivity  následuje dalšího dne učení chůze na vodítku. Taky žádný problém. A motivace na frisbee... a to se nemělo stát.
Nyní naše procházky vypadají tak že Siďák si důležitě nese disk a my se na něj závistivě díváme ... má to jednu výhodu, z procházek nechodíme zadýchaní.
Spánek v noci Sidovi také trochu činí potíže, a když nad ránem usínáme, unaveni tou otravnou smrští, není to nadlouho. Doubrafka v polospánku, očekávajíce drčení budíku slyší jak neposedný Sid zase cosi tvoří. Říká si, čert ho vem a na oplátku za hlasitého zadupání jí v okamžení přistává na obličeji záchodová štětka i se Sidem... no co na to říci, že?