Věř mi.

    Včera odpoledne pršelo. Sníh, ze kterého jsme se téměř dva dny radovali je  pryč. Zbyly po něm zledovatělé krusty, plazící se zákeřně mezi trsy trávy a napůl zmrzlými hroudami hlíny, na nichž je velmi snadné zvrtnout si kotník, či pořádně narazit p...el, neslušně řečeno.
    Bordeří mladík Snake seděl u vrátek výběhu a tiše se těšil až je otevřu. Věděl, že přichází náš  krmící rituál, při kterém věnuji svůj čas jenom jemu. Ale abych vás neuváděla v omyl, jde o krmící rituál pro koně, ovce a kozy.
Otevírám. Snake vyběhl na terasu a vesele poskakuje: "Můžu? Můžu? Můůůžu???" No jo, mazej, a tak letí. Odraz od studny, plavný skok přes plot, a už stepuje za brankou. Čeká, až se provalím ze dvorka na cestu. Třímám v náručí kýble s krmením pro koně a asiatku Petku.
    "Jau!" netrpělivý štípanec do zadku mě přinutí lehce nadskočit. Raději ovšem nezrychluji, i když vím že Snake by si to moc přál. Zbytky sněhu a led plynule přecházející v bláto opravdu nejsou dobrým podkladem pro přílišný spěch.
    Můj spěch, samozřejmě. Snakeovo 4x4 a nízké těžiště vypadalo při jeho poskakování mnohem stabilněji než dvojkolka s nákladem kýblů, a těžištěm posunutým nebezpečně vysoko.
    Snake se zdraví s Petkou, která již čeká v rohu ovčí ohrady na svou odpolední dávku masa. Vpodstatě na Snakeovy zdvořilosti naprosto kašle a s důstojností staré dámy se začíná věnovat své misce s večeří. Teď už se Snake neodváží strčit skrze oplocení ani fous, moc dobře ví, že co se týká krmení, není Petka s nikým kamarád, a tak si raději jde po svých vlastních "neodkladnostech".
     Zatímco sbírám koňské koblihy v boxech, Snake provádí důkladnou inventuru potkaních a myších cestiček. Hlasitě funí do nory něco ve smyslu: "Ahoj Stuarte, seš tak tlustej a línej, že mě ani nepřijdeš pozdravit?" Jestli mu Stuart II. z nory něco odpovídal netuším, možná ano, neboť jsem funění a frnění poslouchala docela dlouho.
    Stuart II. je jeden z našich maskotů. Potkaňák, který byv přistižen rozvalený ve stáji, podrbe si důležitě pupek, a poté se rozvážně, tak aby neztratil tvář,  odvalí do nory...
    Postupně se přiloudávají koně, které z pastvinové letargie vyrušil šrumec kolem stáje. Parkují do svých boxů, ke kyblíku s jádrem - tak se říká vegakrmivu pro koně. S jadernou energií to nemá nic společného, ale reaktivní po něm být mohou. Chroupají, vykukují přes dveře a drobí na zem, aby měl v noci Stuart II. co uklízet a náhodou se mu nezkrátily žíly....
    Přesouváme se k fázi přerozdělování objemného krmiva - v našem případě senáže. Cestou k balíkům Snake významně kouká na kopec, kde přes horizont vyčuhuje pár ovčích hřbetů. Naznačuje, že ví že tam jsou, já zas naznačuji že vím že ví že tam jsou, ale ať počká, nejdřív nanosím senáž... beranům, "ach jo," vzdychá Snake, koním, "aachjoo,"  ovcím do výběhu, "achchichjooo," a kozám do chlívku, "pfřřřř... ach jooooooooooooooo."
    "No jo, chvíli to prostě trvá...," krčím rameny.
    Ale Snake je kámoš a čeká až vše dodělám, i když u toho má řeči. Jakmile však viděl že do kozího krmelce se už nevejde ani stéblo, už mě popohání na pastvinu. Konečně může běžet pro ovce, a o to mu šlo především. Je přece borderka.
    Hlídám si zadek, abych náhodou zase neschytala urychlovač ve formě štípance... Jak to kulantně komentovat? Puberťák a dámské pozadí? Snad ho to časem přejde...

    Jak jsem již zmínila výše, vypadalo to, že se ovce poflakují necelých sto metrů od nás, na horizontu kopce. To je houby venčení pro Snakea, proto mám plán. Snake je přivede, odvedeme je  zpátky nahoru a chvíli něco potrénujeme... ovšem ovce si připravily svou vlastní, velmi kreativní šachovou partii a zákeřně vyčkávaly.
    Snake vyběhl krásným outrunem téměř na horizont, kde se zastavil, z mého pohledu na třetí hodině.  Představte si ručičkové hodiny - já stojím na šestce, ovce jsou středem ciferníku a Snake se "zasekl" na trojce, místo toho aby pokračoval v běhu až za ovce a přivedl  je ke mě, prostě se "zasekl" ve dvoutřetinách cesty... doufám, že je popsaná situace jasná i laikům. Stál  asi dvacet metrů od ovcí, na vrstevnici...na té "trojce" a blokoval ovce očima. Neboť jak zmerčily psa, zvedly hlavy a přemýšlely o tom, že se nutně a neodkladně musí rozběhnout tryskem z kopečka dolů k salaši. Jediné co jim v tom hloupém nápadu bránilo byl upřený Snakeův pohled. Ovce se tedy obrátily hlavama k němu a stejně jako já zíraly, proč se pes nehýbe a neběží dál, aby je vyzvedl a přivedl... vlastně hýbal se - chvíli natahoval krk jako žirafa a díval se směrem od nich, kamsi dozadu na pastvinu, kam mé oko již nedohlédlo. Nastřídačku mrknul na ovce, aby jim zdůraznil, že mají stát na místě, ani krok vpřed, ani vzad. Mrknul i na mě, co má jako dělat, protože oba moc dobře víme, že ovce stojí v kritickém bodě, kdy stačí nevhodný pohyb a ony se ozlomkrk rozběhnou k salaši... a o to nikdo nestojí, terén stojí za p.d a tlusté březí ovce není žádoucí podrobovat sprinterskému tréninku. A bylo mi jasné, podle délky Snakeova nataženého krku, že větší část stáda je někde nahoře, v dáli, daleko, předaleko... Co s tím? Ovce jsou přesvědčeny, že nám daly mat, že mají vítězství této šachové partie v kapse... Neboť, pokud Snake dokončí outrun a poběží dál na pastvinu, skupinka ovcí na horizontu zdrhne, pokud vyzvedne jen je, bude muset běžet nahoru ještě jednou pro druhou část stáda...
    "No což," říkám, "teď hochu ukaž co s tím uděláš, jak umíš hrát s ovcemi šachy. Jednou máš být samostatný farmář, nechám rozhodnutí na tobě." Snake ještě chvíli přemýšlí a pak jde "do boje". Překvapí i mě, chvíli kroutím hlavou, než pochopím jeho strategický plán. Třetí varianta napadla pouze jeho a z matu je obratem "pouhý" šach. Snake se vrací krátkým obloukem pod ovce a tlačí je ode mě pryč, směrem na pastvinu, ke zbytku stáda, které se tam v dáli někde popásá. Ještě než s nimi úplně zmizí z dohledu vzkazuje: "Je to OK, věř mi."

    Dobře tedy, čekám, čekám docela dlouho, určitě by to na cigaretu dalo, jenže nekouřím.  Konečně, na horizontu se vynoří spořádaně kráčející a hlavně kompletní  stádečko. Soustředěný Snake oznamuje: "Jsem tady."
     Cestou z kopce ovce zlehka předbíhá, a blokuje nedočkavce vepředu, aby se nerozběhli a nezkazili mu tempo. Já jen otevírám bránu a úplně brzdím Snakea, to proto, aby ovce mohly ještě víc zpomalit a bez strkanic prošly hlubokým blátem rozdupaného průchodu do výběhu. A také trochu proto, abych měla pocit že jsem i já přispěla svým bezvýznamným podílem ke zdárnému odlapení nezdárných ovcí.
    Snake je spokojený a věřím tomu, že kdyby měl místo tlapy ruku, vítězně zvedne palec. Tuhle partii vyhrál!