Sheep Trek (píše Doubrafka)

    Hoj, hoj, hurá do práce. Nástup v deset... vlastně v 11. Farmářovi Karlovi se ráno nechtělo z pelechu. A tak tedy v 11 stepujeme v Maříkově a těšíme se na krátké proběhnutí při přehnání ovcí z jedné ohrady do druhé - příjemné to kondiční cvičení pro pejsky. To že poženeme ovečníky, kteří vidí psy třikrát do roka, při stříhání, vážení a odčervování, tři kilometry z pastviny na zimoviště se dozvídám až na místě. No dobře tedy, legrace musí být.
    Karel mě nakládá do auta a jako místnímu "znalci" okolí (ty uvozovky jsou na místě  v návaznosti na můj dezorientačním smysl) se mnou jezdí sem a tam a ukazuje mi kudy tudy cestička. Na jedné z luk potkáváme jejího majitele, farmáře, který má zrovna na práci natahování drátu na čerstvě zatlučené kůly. Je tak přívětivý, že se slovy "já si pro něco skočím domů a počkám až je převedete," slíbil že počká až je převedeme a pak ohradu dodělá. To že si domů běžel pro videokameru, aby si mohl nafilmovat  "jak ti psi honí ty ofce..." jsem zjistila až když jsme se posléze hrnuli kolem něj :D
    Tak tedy jdeme na to. U ohrady pootevírám dveře Rafinalda, s tím, že požádám jen Yorku a Fretku, aby mi ovce posbíraly na pastvině a narovnaly na silnici. Ostatní psíky bylo v plánu vypustit až když by ovce byly v řádném několikastupu hlavami namířeny ve směru pochodu. Ovšem plán vzal za své, když se na šest centimetrů naztevřenými dveřmi  prorvala Noby a hlava nehlava se vrhla do práce. Co k tomu dodat (v této situaci má Noby v hlavě jen OFCEOFCÉ a halekat na ní nemá smysl)... než jsem změnila taktiku a z auta vylovila Qwerta, aby jí asistoval, Noby už měla ovce pohromadě a hrnula je tempem více než svižným k bráně. Takže nezbylo než honem otevřít a Qwerta a moji osobu použít jako brzdu a všechno to umravnit a narovnat na silnici do několikastupu a vypustit ostatní psíky. První etapa plánu se vydařila, i když úplně jinak než byla původní představa, jiní aktéří, ovšem výsledku dosaženo na 100%.
    A tak se plazíme po silnici, za třetím stromem odbočujeme na pastvinu a hurá k lesu, ve kterém jen těžko rozeznávám velký smrk vedle průseku, který byl jedním z orientačních bodů.  Zanedlouho vidím i střechu traktoru, jež byl dalším bodem a já jsem doufala, že s ním farmář nikam neodjede :D neboť bych byla nahraná, poněvadž bych se v tom remízu pěkně ztratila a bloudila bych tam dodnes... "Zdravíme farmáře!" A farmář radostně mává a filmuje. Pečlivě se se psíky snažíme navexlovat ovce tak, abychom mu nepokáceli klacíkama a špagátkem vyznačenou přepážku ohrady, elegantně se napojili na cestu vedou k ekodomkům a přitom vypadali esteticky.
    Naposledy zamáváme a před námi je dramatická vložka - promotat se s ovcemi mezi ekodomky s neoplocenými zahradami a zanechat je za sebou neokousané. Mu haha. Qwert a Noby přesně vytušili jak mi hrají nervy a samozřejmě si to pěkně užili. S hurónským smíchem předběhli stádo, zatočili ho a napěchovali přímo do pěkně upravené zahrádky u které parkoval luxusní naleštěný bourák. Doufajíc že mě majitelé nezastřelí a tváříce se že tam vlastně vůbec nejsme musím Qwertovi a Noby dát pár pohlavků, aby přestali rotovat jako dva škodolibí škodíci. Chvíli operujeme a ovce se vracejí na cestu a míříme do lesa. Yorka je naprosto znechucena naprostou nekázní některých účastníků zájezdu a tak si čichá po příkopech a tváří se že hledá houby. Fretka z povzdálí kontroluje směr. Qwert flankuje za stádem a Noby poletuje a tlačí, neboť se jí zdá že ovce jdou moc pomalu a ideální tempo by byl sprint. 

    Vylézáme z lesa, přes silnici na louku, kde máme pauzu na sváču. Ovce se rozlézají do stran. Psiska si čuchají a relaxují... kromě Noby, má zataženou ruční brzdu a tak se tváří jako Tasmánský čert před výbuchem. Jsem zvědavá, jestli se někdy dočkám toho že se jí vybije baterie...
    Další etapa už by měla být nedramatická (haha), jen jeden obrat za mostíkem z cesty na louky a pohoda. Noby s Fretkou posloužily jako závora, aby ovce nevlezly po cestě na dvůr místního hospodáře a místo toho zabočily do roští na následně na louku. A nastává pohodička. Ovce si pomalu a zeširoka ťapou po louce, sem tam si zobnou trávy, psiska jen zlehka udržují směr a tak si chvilku pocvičím s kvartetem poslušnost. Rozhrnujeme, rozdělujeme, zatáčíme a shrnujeme. V dáli vidím  jakýsi traktor jak tam cosi tvoří. Přemýšlím, jestli jsem nezabloudila a nejede nám vynadat majitel pozemků že tam nemáme co dělat, ale ne... určitě jdeme správně. Tak si dál "hrajeme" a když se blížíme víc a víc k traktoru, docvakne mi že je to Karel (zmátl mě tím že místo JohnDeerem přijel Zetorem, který neznám), a který tam na nás dle dohody čeká a vytáčí piruety z toho co na té louce vyvádíme...
    Nastupujeme na poslední etapu - přehopkat přes příkop s ostružiním, kde byl jen úzký průchod byl začátek. Ovce pomalu prolézají skrz a Yorka ve snaze urychlit neurychlitelné skáče... dodnes jsem netušila že visení na ostružinách je záležitost dědičná, před pár lety se Qwertovi povedl nemlich stejný kousek... nezbývá než sestoupit do příkopu a z ostružiní Yorku vymotat, nic moc tedy, ještě že neváží metrák, tak jí jednou rukou držím ve vzduchu za flígr a druhou odháčkovávám šlahouny. Pak už jí jenom zahodím na louku a musím se vymotat i já... ach jo, trubka je to.
   Nyní už půjdeme jen za traktorem po náspu a do zimovištní ohrady. Co jsem si myslela že bude naprostá pohoda stalo se značně dramatickou záležitostí. Asi tři metry široká cesta po vysokém náspu si přichystala pořádné nástrahy v podobě hluboko vyježděných kolejí od traktorů, místy plných vody. A ovečkám se to opravdu, ale opravdu vůbec nelíbilo. Ale psům ano - prý konečně práce! Ovce vepředu se zasekly a my jsme je zezadu nebyli schopní rozhýbat. Tlak, který psi vyvinuli je jen stlačoval a stavěl do pyramidy, přečnívající jedinci se začínali koulet z náspu dolů. Na jedné straně do potoka, na druhé do roští.  Začínalo  to vypadat jako když se těžký pluh snaží prohrnout hlubokou sněhovou závěj... A z obou stran, aby toho nebylo málo, byly ještě ohrady s krávami. Takhle to prostě nejde :(  Noby neustále nabízela že poběží dopředu, ale já hloupá jsem jí nevěřila a bála se že tam nadělá ještě větší paseku než jsme už měli, a začne točit ovce zpátky. Ale ve finále mi nic jiného nezbylo než jí nechat a Fretku  poslat po zádech ovcí za ní a doufat že to hoky vyřešej. Qwerta a Yorku jsem si držela u sebe. A pak jsem s otevřenými ústy jen koukala. Ovce  se pohnuly dopředu, Fretka se propadla do stáda a zmizela. S Qwertem a Yorkou tlačíme zezadu a pak už vidím Noby Jak stojí uprostřed cesty zadkem k nám a očima jen mrká stranou a ovce probíhají kolem ní. A šílenec Noby překvapivě stojí a čeká až projdou všechny ovce. Fretka již šla potokem a hlídala zboku.
    Když jsme přišli až k malejm psím holkám a ovce se znovu zasekly před dalším "rybníkem", už je bez obav posílám znovu dopředu, každou z jedné strany. A pak  vidím ten rozdíl. Noby je pes "bez oka", která rozhýbává stádo svým pohybem, Fretka je naopak silná. A zatímco když Noby stojí na cestě, ovce proběhnou relativně v klidu okolo, když si Fretka stoupne na to stejné místo, ovce se zastavují a odmítají se pohnout, přes Fretku prostě nejdou.  Fretka je naštěstí dost inteligentní na to aby se zase sesunula do příkopu a kontrolovala ovce odtud. Yorka pak hlídala z druhé strany cesty a my s Qwertem jsme sbírali opozdilce. Prostě dopadlo to skvěle, malý zádrhel nastal ještě ve chvíli, kdy jsme je měli nacpat do ohrady. Karel otevřel a zvědavé krávy se začaly hrnout ven proti nám. Ale Karel rázně zakročil a Qwert se k němu radostně připojil. Takže se krávy vrátily kam měly a ovce doskákaly za nimi.
    Úkol splněn :) . 

youtu.be/goqUqO0Hyrw?list=UUfKAXm3nyTqyXxMIOsiWUPQ