Recyklace PET

PET - jako pozitronová emisní tomografie ... no to se nás momentálně netýká, tak znovu...
PET - jako polyethylentereftalát aneb petflaška - využít náplň, rozšlápnout a zahodit ... to už jsem velmi blízko
PET - jako domácí mazel

    Úplně původní záměr byl začlenit do stáda ovcí a koz psa pastevce a to formou koupě štěněte, nejlépe po pracovně používaných rodičích (což znamená pracujících u stáda), s PP. Po nárazovém, cca dvouletém zkoumání (a studováním toho jak takové štěně do stáda zakomponovat) se úmysl stal realitou. Ovšem, jak je u nás zvykem, vše se seběhlo naprosto jinak.

    Volba plemene, tak aby budilo respekt a nesnědlo ani ovce ani nás borderky nebyla snadná. Nakonec se Doubrafka nejvíce přiklonila k šarplaninci, kterých je jako šafránu a těch co pracují u stáda... no nic. Tak alespoň takového co má předky co nejblíže zemi původu... no nic. Až jednoho dne - v pondělí, si Doubrafka vlezla do auta a odjela. My mysleli že do práce... ale... ne tas za tak dlouhou dobu si to přihasila zpátky a z kufru auta vysypala smradlavou, plstnatou a obrovskou hromadu chlupů. Musím podotknout, že zas až tak smradlavá nebyla, to Noby, ač na váhu čtyřikrát menší, smrděla, když k nám přišla, čtyřikrát víc.
    Když jsem uviděla oči, velký čumák a tlamu s ještě většími zuby, bylo mi jasné, že Doubrafka vybrakovala nějaký psí útulek... očividně si přivezla to svoje pečlivě vybrané štěňátko...

    Pondělí.
    Prý se znají už od pátku, kdy se byla na Babetu podívat. Nejdřív jí chtěla trochu okousat špeky (Babeta Doubrafce), ale pak když vyšmajdala z kotce, kulhajíc na tři nohy ze čtyř, usoudila že by se mohla kamarádit. No potěš koště, křižovala se v duchu Doubravka, avizovaný věk tři až čtyři roky by této fence mohla být přisuzován tak před sto lety, podle chůze dysplazie a artroza v pokročilém stádiu. Zplstnatělá srst, jejíž velkou část již ostříhala děvčata v útulku, a která dozajista naplní ještě několik dalších igelitových tašek, čpěla kotcovinou a neudržovaností. Doubrafka málem padla na řiť, když Babeta přišla, zarazila jí čumák celou vahou do rozkroku a řekla "Drbej mě!" Nic v tom nehledejte, ona se chtěla jen přitulit a schovat, to že má hlavu tam kde Doubrafka... (víteco) je jen shoda náhod.
    Tak tu máme tedy pondělí a Babetu na farmě. Mimochodem to jméno je děsný. Chová se vzorně, spíše rozpačitě, ale Doubrafka nás k ní ještě nechce pustit. Asi deset minut bojuje, aby se dostala s repelentním obojkem skrze plst na kůži a pak jako speciální bonus zjišťuje, že má Babeta místo uší brambořiště. Pouští se tedy do hluboké orby. Naše, právě okolojdoucí, veterinářka Andrea kouká kouká a diagnostikuje chronický zánět, v jedno uchu zbytnělá kůže že téměř uzavírá zvukovod, druhé je o dost lepší. Odpoledne už máme připravené kapky a může se začít léčit. Babeta je tak zničená dnešními událostmi a procedůrami že usíná a není nic co by ji dokázala vzbudit.
    P.S. Seznamka s ohradníkem ji dnes také neminula... samozřejmě se zapnutým. Tímto byla pokřtěna jakožto faremní pes.

    Úterý.
    Dneska už se jmenuje Betka... trochu lepší ale nenápadité. Skoro celý den tráví schovaná v kotci. Ostatně není se co divit. Vždy když se někdo přijde podívat, čeká ji buď chvilka česání, šťourání uší, česání, šťourání uší, trochu jídla na které se tváří jako by jí chtěli otrávit. Odpoledne pak přijde trochu povyražení a to výlet s Qwertem a Yorkou pro ovce... výlet na deset minut do půlky kopce a zpátky. Myslím že to Betce stačí.

    Středa.
    Radostné ranní vítání. Už se holka zabydluje. První odpolední společná procházka vypadá vtipně. My borderky běháme po kopci s frisbee diskem, Petka táhne Doubrafku za námi do kopce na vodítku a za nimi táhne zvědavé stádo ofcí a koz. PETka se ke stádu také zvědavě přibližuje, vřesovky nadskakují a prchají do bezpečí (asi o deset kroků dozadu), PETka se otáčí a stádo se zase plouží zvědavě za ní... Vzájemně se očicháváme a seznamujeme.
    Možná jste si všimli PETka už má jméno, konečně. Trochu příznačné.
    Pokračujeme v recyklaci.