Na "výlovu"

    Jak je u nás zvykem, včera se dozvídáme co bude dnes. Dnes nás čeká výlov plemenného berana ze sedmisethlavého stáda. Paráda, balíme hračky a jedem. 

    Dnes opět zkusíme technologii - dvě auta a dva psi. Uvidíme, co na to Yorka. Yorka není týmový hráč - při prvním pokusu, který proběhl před několika týdny, kdy navíc Doubrafka měla zapůjčenou terénní felicii, po čtvrt hodině začala od práce odcházet... Až nakonec odešla a schovala se u naháněcí ohrady do Rafinalda. A Qwert práci odřel do finále sám. Druhý pokus o dva týdny později dopadl lépe. Zatímco Qwert jako zkušený mazák naháněl o stošest, Yorka poskakovala Rafinaldovi za zadkem a před čumákem. Snažila se nakukovat okénky dovnitř auta, nechápajíc co se děje. Pro ovce běžela až když Doubrafka vystoupila a poslala ji kam bylo potřeba.
    Třetí, dnešní, pokus byl nad očekávání. Yorce konečně "blesklo" - parádně vykrývala prostor po pravé straně mezi Rafinaldem a Karlovo terénní felicií a Qwert hlídal stranu levou. V jednu chvíli se Yorka zarazila a obrátila za nás... Z lesa se nenápadně přes dráty, zpátky do ohrady plížila skupina ovcí "rebelek" - notorických utíkaček (samozřejmě se tvářily, že nikdy za ohradou nebyly...). Na zapískání z auta se Yorka vrátila asi 200metrů zpátky, "vyklepla" jim kožichy a vzorně je přivedla až k Rafinaldovi a pak jsme je společně dotlačili k celému stádu, které už měli Qwert a Karel pohromadě u krmiště.
    Zde nastával druhý úkol - najít berana a chytit ho :D. No popravdě obrovského romňáckého Aragona hned tak přehlédnout nešlo, takže během chvíle byla zmonitorována jeho GPS poloha ve stádě a Karel vyrazil na lov. My jsme mu ho tlačili pod ruce. Jedna harakiri šipka stačila na to, aby ho Karel zachytil za vlnu a pak celou svou vahou zablokoval na místě. Popravdě docela velký sportovní výkon, dvoumetrový Karel není žádný drobek. Řekla bych že na váhu měl beran podstatně víc jak sto kilo a jeho spěnka měla větší obvod než Doubrafčino zápěstí. Tento "prcek" měl původně k nám jet na zápůjčku jako plemeník ... při představě jak by ho Doubrafka chytala a nakládala do Rafinalda při jeho vracení, jsem se pěkně zakuckala smíchy. 
    Berana chlapi odvezli a nám zůstalo na hraní celé stádo. Hrát si šla hlavně štěňata - Fretka a Black, my dospěláci už jsme měli po práci, tak jsme jen občas zasahovali do dění na place. I když ani nebylo potřeba, až na jednu chvíli, kdy se prckové rozdováděli a mazali s celým stádem domů - směr Hrádek nad Nisou :D. Vzhledem k tomu že zůstala otevřená brána ohrady a do Hrádku asi 30 km vzdušnou čarou, Doubrafka byla nucena pořádně natáhnout své lenivé nohy, aby prcky odlapila, a umravnila jejich chování dřív než ovce opustí vymezený prostor... povedlo se, stádo zavčasu obrátili. 
    Po krátkém odpočinku si "vytáhli" malou skupinku ovcí, aby potrénovali individuálně. Black byl standartně dobrý, ale Fretka mě nepřestává překvapovat, jak dobře čte chování ovcí - jako "strarý" mazák a ne jako půlroční štěně. Musím přiznat že s těmito hodně plachými a na psy moc nenavyklými ovcemi si poradí lépe jak já (poněvadž se jim ráda tlačím za zadky) a i lépe jak Qwert (moc rychle s nima běhá) ... no, Fretka si poradí snad se vším.